Kniha je rozdělena do tří částí. V první části (Intuice) se autor zabývá nejdůlezitějsími hypotézami o falesné realitě vnímatelného světa. Existenci úrovně vědomí, která přesahuje hmotu, předpokládali velcí myslitelé. Tuto myslenku najdeme v Platónově "Mýtus o jeskyni", v Berkeleyově "Nematerialistické teorii" a také v "Psychologii formy" (Gestaltpsychologie). Nejautoritativnějsím zdrojem jsou práce o "kolektivním podvědomí" a "Teorii synchronicity" od Carla Junga.
Ve druhé části (Potvrzení) autor popisuje elementárním, ale podrobným způsobem cestu kvantové fyziky, od experimentu bariéry se dvěma stěrbinami Thomase Younga po jevy superpozice stavů a kvantové korelace. Prostřednictvím těchto privilegovaných klíčů je mozné porozumět kvantovému zapletení. Ve třetí části (Perspektivy) autor popisuje teorie vyvinuté Davidem Bohmem o "kvantovém potenciálu" o "implikovaném vesmíru a explikovaném vesmíru" a o holografické vizi vesmíru. Vse je vysvětleno s absolutní jednoduchostí, bez pouzití matematických vzorců a pomocí mnoha ilustrací.
Lidstvo od svých počátků chtělo prozkoumat původ a slození věcí, objevit jejich fungování a jejich intimní účel.
Obecně pouzívanou metodou je rozebrat objekty na mensí a mensí části a poté je analyzovat pomocí vsech mozných technik, od vizuálního výzkumu po chemické reakce. To se děje dodnes. Například pokud chce vědec objevit chemickou a fyzickou strukturu zulové kostky, rozdělí ji na mensí a mensí kousky, dokud nebude rozdělena na jednotlivé atomy.
Pokud vsak chce sám vědec zkoumat jednotlivé částice, které tvoří atom, dostane neuvěřitelné překvapení. Zulová kostka se chová jako kostka ledu. Vědec vidí hmotu, která se stává tekutou, odpařuje se a mizí mezi prsty. Pevná hmota se stává energií, která vibruje.
Jednotlivé částice jsou transformovány do fluktuujících vln bez jakékoli dalsí tělesnosti.
Na subatomární úrovni hmota jiz není pevnou hmotou, stává se něčím jiným. Klamou nás elementární částice. Vypadají jako pevné skvrny, pokud je někdo pozoruje, ale chovají se jako vibrační vlny, kdyz nejsou pozorovány.
Atomy prakticky obsahují pouze vakuum.
Na povrchu věříme, ze se můzeme hmoty dotknout, vázit ji, manipulovat s ní a měřit ji. Ale ve svém nejintimnějsím slození se hmota stává vlnou prázdnoty, energie, informací, vln nebo vibrací. To, co se nám jeví jako pevný materiál, ve své nejintimnějsí podstatě jiz není pevným materiálem.
V tomto okamziku je jasné, ze jiz nemůzeme mluvit o jediné realitě. V závislosti na úrovních pozorování, od extrémně malých po nekonečně velké, existuje mnoho realit, vsechny různé, ale vsechny naprosto pravdivé